(Cesar Scania x Hansa z Javů)
19.9.1995 - 20.5.2010
Nejmilejší ze všech mých německých ovčáků, Ingo Lorena, který mi ukázal krásu a velikost psí duše a díky kterému už vždycky budu vědět, proč je pes nejlepší přítel člověka.
Ingo, častěji Ingošek, Ina, Inuška, Inošek. Kamarád, přítel. Parťák. Pes mého života.
Prožili jsme spolu bezmála 15 nádherných let, složili bezpočet zkoušek z výkonu, účastnili se závodů...
Mnohem důležitější ale je, že jsme se prostě našli. Od prvního setkání bylo jasné, že patříme k sobě. Pořád ho vidím jako štěňátko, když jsem si pro něj jela, jak stál na zadních tlapkách, dívali jsme se na sebe a já věděla, že to je ON. Byl se mnou, když mi bylo nejhůř. Vždycky mě dokázal rozesmát. Vždycky jsme spolu měli dobrou náladu. Historky o tom, co kdy provedl a co jsme spolu zažili, se mnohdy mohou zdát až neuvěřitelné. Věřím, že i pro něj bylo těch patnáct let šťastných, víc si nepřeju.
V mém srdci je se mnou stále!
Ingo jako štěně
Medinka s Ingem
Ingo doma
Ingo u přehrady
Ingo na vycházce
Ingo se svou nejoblíbenější hračkou